Sestava do Jarních Kralup byla jasná. Zachováme naše trio. Mareček mel rally. Tentokrát to bylo o něco složitější, neb se posouval čas na letní. Spali jsme o hodinu méně. Kdžy nám zazvonil budík absolutně se nám nechtělo do té tmy. Ale překonali jsme se a dali jsme se do balení věcí. Matýsek ještě chrupal, my naložili věci, přenesli Cipíska do auta v domění, že prochrupe cestu. Jeho zvědavost byla větší a tak sledoval přírodi kolem sebe. Já jsem spánek neodmítal.  Opět jsem si dojeli až na přejímku a tentokrát se jim to moc nelíbilo, ale Martinka je v tomto případě neodbytná. Matýsek nám asistoval od samého začátku. Sluníčko nám přálo, my si ten den užívali a těšili se z příjemného výletu. Zástup RR pro dnešní den nebyl nějak valný. Klasické tři sluníčka a Desmond. První běh byl na řadě brácha Hany s Desmondem. A po nich jsem šel na řadu já a brácha Gi. Nevím čím, snad to jaro mne nakoplo, ale letěl jsem jako blázen. Nic a nikdo mi nebyl překážkou a já ten střapeček chtěl chytit ať to stojí co to stojí. To se mi samozřejmě podařilo. Měl jsem velikou radost a nebyl jsem sám. Máťa mi fandil z dráhy a Martinka zářila štěstím. Ale nechtěli jsme se nějak ukvapit, tak jsme si zalezli do autíčka sjeli na baštu a čekali na výsledky z prvního kola. Jaké bylo překvapení, když jsem skončil první a ještě víc, že jsem byl nejlepší pes závodu. Hned jsme se chlubili tetě Ivetě, která měla ohromnou radost a strašně nám držela tlapky s mamkou. Matýsek byl úžasný, celý den to s námi vydržel a Martince furt chtěl se mnou pomáhat. Nadešel čas druhého kola. Dvojice byly zachovány a já opět běžel s Ginem. Běh jakoby se opakoval. Běžel jsem rychlostí blesku. A opět první kusanec. Radost byla veliká a tak jsme napatě čekali na vyhlášení výsledků. Mezitím jsme si došli okouknout okolí Vltavy. Máťa prozkoumal lodě a gagy a pomalinku jsme se vydali směr vozidlo. Při vyhlašování jsou RR vždy někde na konci, ale co jsme se dozvěděli hned na začátku pro nás byla obrovská radost. Nejlepším psem závodu se stáva GICHINGA Slunce života a tak jsem si přesně měsíc před narozeninama nadělil takový pěkný dárek. Já jsem si to užil po svém, hlavně, že jsem dostal tu dobrůtku, ale Martinka z toho měla další Vánoce:-) Prý je to pro ní nejcennější medaile. Hned jsme to volali domů. Mareček byl také velice šťastný a o tetě Ivetě ani nemluvě! Byl to skvělý den a všichni jsme měli radost:-)

Jarní Kralupy