Pro více info klik na obrázek

Nedělní ráno nevypadalo zrovna růžově, venku zataženo, lijavec a k tomu všemu pěkná zima. Martinka mě vytáhla z teplého pelíšku, ven kam by ani Sonníka nevyhnali. Ale holt jsem musel. Dali jsme si Kosmonoský okruh a to už mi mělo napovídat, že neděli nebudeme trávit doma. Když jsme se oba vyvětrali, Martinka začala balit věci pro Matěje, ale hlavně pro mě. Prý mám dnes velký den. Něco říkali o bonitaci, ale copak o tom něco vím?! Než jsem nastoupil do vozu, ještě jsem si stihl prohodit pár slov s Jenynkou. Pak mě páníčkové nahnali do kufru a už se vyráželo směr Prágl. Když jsme se domotali na místo určení, spustil se neskutečný lijavec. Všude kolem mě bylo spoustu zrzounků. Hned na začátek mě poměřili a už jsme zase čekal co se bude dít dál. Krácení tohoto dlouhého času jsem využil k pokukování po těch slečnách co se kolem mě motaly, ale nejvíce se mi zalíbila taková krásná holčička, Chiwitsi se jmenovala. Já jsem se jí očividně také dost zamlouval, tak jsme spolu laškovali a vyměnovali si zamilované pohledy. Občas jsem jí něco romantického zašeptal do ouška. Tak třeba se ještě někdy potkáme. Konečně jsme asi tak po dvou hodinách přišli na řadu k posouzení. Sluníčko nám svítilo, tak to nebylo zase tak hrozné. Bylo to delší než na výstavách obvykle bývá, ale zvládl jsem to na jedničku. Od posuzovatelek jsem dostal „nálepku“ UCHOVNĚN !!!! Martinka měla velikou radost. Poté jsem si zašel zahrát na modelku, což mi jde velmi dobře a potom hurá s Marečkem si zadovádět.

Od jedné hodiny mě ještě čekli povahové testy. Byl jsem na řadě jako první, takový pokusný králík. Test byl rozdělen na tři pomyslné části.

První část: Šli jsme proti skupince lidí, když jsme je míjeli jeden člověk rozevřel deštník. O kterém jsem si myslel, že je střaček, neb měl stejné barvy. Skupinka mě nijak neznepokojila a já si šel s Martinkou dál. Potom uvázala u kolíku a šla se schovat za stěnu. Skupinka lidí kolem mě procházela a pak si mě na vodítko vzal jeden pán, tak jsem šel, ale pořád jesm si tu paničku hlídal.

Druhá část: Měl jsem volno a šli jsme si, když na mě ze zástěny vyskočil bubáček. Nejdříve jsem ho moc neregistroval, ale potom jsem na něj vysílal hrůzu v podobě štěkání, ale trochu jsem se bál. Tak jsem se pořád běhal ujišťovat Martinky, jestli je to pořád jenom taková hra.

Třetí část: Šel jsem na stopovačce, tak si čuchám co kde jaká ženská zanechala za vzkaz a z ničeho nic rána jako z děla. Tak jsem čučel kde se co děje, malinko jsem se bál. Ale pak jsem se u Martinky ujistil, že je to vlastně všechno v pohodě! Testem povahy jsem prošel jako klidný a vyrovnaný pes. První část jsem složil nejvíce a u té jsem se panu rozhodčímu líbil nejvíce!

Domů jsme dorazili asi tak po hodině a pořádně jsme to všichni zalomili v pelíškách. Večer jsem šel ještě pozlobit zajíčky a koroptvičky na Radouč. Byl to víken nabitý akcemi, ale stál za to!

Bonitační karta zde.

Fotografie najdete v galerce…