V sobotu ráno jsme se po dlouhé době opět probudili do slunečného počasí! Matěj posnídal, páníček si dál ležel v pelechu a já byl vyhnán s Martinkou ven na čůrando! Obešli jsme paneláky a to už vypadalo divně dle slov Martinky nás čeká víkend nabitý akcemi! Jen co jsme přišli domů, ani jsem se nestačil ohřát a už jsme si to zase pelášili k autu. Nasedli jsme a jelo se směr Liberec. Tam nás čekala 26. PODJEŠTĚDSKÁ VÝSTAVA PSŮ. Když jsme dorazili na místo, měli jsme ještě spoustu času, tak jsme si vyšlápli jeden z mnoha libereckých kopečků, nahoře potrénovali a pelášili jsme si to zpět! Jaké pro nás bylo překvapení, když jsme uviděli náš kruh a uprostřed trčely 3 stromy. Ale tentokrát nás nic nerozhodilo, páč nám o nic nešlo! Bylo krásně, tak jsme čekání na naši chvíli strávili v parčíku na lavičce! Posuzování panu rozhodčímu šlo velmi rychle. Dokonce jsme tam potkali naši kamarádku Bahati. Nastoupili jsme do kruhu ve složení A´HIL Mozambique Star a GICHINGA Slunce života, tedy já. Postoj jsem měl natrénovaný, tudíž to pro mě nebyl žádný problém. zoubky jsem ukázal téměř sám, z čehož měla Martinka obrovskou radost! Pan rozhodčí Josef Němec zavelel k běhu, rád běhám, takže také bez problému. A největší překvapení pro Martinku bylo, když jsem celé posuzování vydržel stát bez jediného hnutí ve správném postoji a jelikož jsem si četl nová pravidla, tak ani ten pamlsek jsem nechtěl. Z kruhu jsme odcházeli nadšení a s krásným posudkem!

Rozhodčí: Němec Josef, CZ

třída mladých: GICHINGA Slunce života V1, vítěz třídy

Další cesta následovala na Lhotu, kde měl Mareček firemní sešlost! Ještě jsme se doma zastavili na oběd a už jsme byli zase na cestě! Bylo celý den nádherně, tak nám to ani nevadilo, že někde cestujeme! Na Lhotě na mě čekala Růženka, byl jsem hrozně rád, že si tam budu mít s kým pohrát! Váleli jsme se v písku, smočili jsme si nožky, někteří tam vlezli celý:-) ale já jsem si vždy raději počkal na břehu až ten klacík přinese a pak jsem jí ho šmajznul. Domů jsme to vzali přes lesík plný komárů a když jsme doběhli k autům, tak jsem byl rád, že si zase chvilku odpočinu. Po návratu domů plný dojmů a zážitků jsem s velkou únavou zalehl do pelíšku a probudil jsem se až druhý den!

V neděli, kdy jsme byli zase plný energie a elánu, se opakovala situace ze sobotního rána. Po zabalení veškerých věcí se mimojiné sbalil i náhubek a moje dresy na běhání. Za hodinku jsme už byli na fotbalovém hřišti v Kralupech. Tam na nás čekali bráškové s Jardou a Kačkou, Jen co jsem uviděl ten bílý střapeček měl jsem jasno! Nebo spíš černo před očima a nevnímal jsem nic jiného než ten pohybující se střapeček! Díky Kačcce jsme byli už zapsaní, takže jsme šli na řadu sedmý. No byly to muka vydržet to, ale kdo si počká ten se dočká. Přijela nám fandit i teta Iveta s mojí maminečkou Naylinkou a bráškou Bouím. První běžel bráška Gitánek, tak jsem to mohl pořádně okoukat. Bohužel se mu střapeček zachytil na poslední kladce, takže jsme ho neviděli v cíli. Ale běžel moc krásně. Pak už jsem šel na řadu jáááá. Bylo to žůžo labůžo. Zase jsem mohl chytat ten střapeček. Doběhl jsem si krásně do cíle a pořádně a s radostí jsem zakiltoval! Dostal jsem moc velkou pochvalu! Pak jsme se koukali na ostatní, ale řeknu Vám bylo to hrozný koukat a nemoct běžet! Když se doběhali licenční běhy, začal se běhat trénink! Hanísek celý natěšený si konečně taky mohl zalovit a s ním se statečně pral bráška Bouí;-) Hanísek jako zkušený běžec zakončil lov překrásným saltem! Bouí také doběhl do cíle a střapeček si taky pokousal! Místo oběda jsme vyrazili prozkoumat okolí a udělat nějaké společné foto! Jako bychom jich neměli málo. Mezitím na sportoviště dorazili další bráškové. Richi s Mufíkem! No moc se neznáme, takže naše setrvání na jednom místě nebylo jedno z nejšťastnějších rozhodnutí! Už se zase blížila naše chvilka! Tentokrát jsme červený dres půjčili Gitánkovi a já běžel v bílém! Jen co jsme zjistili, že budeme závodit, neodtrhli jsme zrak ze závodiště a klepali jsme se jako kdyby bylo -15st. Aaaaa konečně zavolali naše jména, plný adrenalinu jsme nastoupili na start a už jenom čekali na to kouzelné slovíčko GOUUUU. Běželi jsme co nám nohy stačili a každý jsme si ten střapeček chtěl ulovit. Běželi jsme moc krásně a oba jsme si mohli zakiltovat. Opět velká pochvala a páníčkové jsou na mě pyšní, že je mi úplně fuk jestli mám košík a dres, hlavně, že můžu lovit! Po vyběhání mě Mareček zase nahnal do auta, ale tentokrát už jsme si to frčeli domů! Doma jsem vyloženě padl za vlast a stejně jako v sobotu jsem se probudil až druhý den! Děkujeme Vám všem za krásně strávenou neděli!

Děkuji moc Martince a Marečkovi, že mi udělali tak krásný a akční víkend! Těším se na další s moji rodinkou! Na fotky se můžete podívat klasicky na rajčeti. Mareček cestou domů slíbil, že konečně uděláme galerku, tak snad se brzy povede a dočkáme se:-)!