Na letošní druhý bodovací závod jsme se přihlásili opravdu za pět minut dvanáct! Ráno bylo skutečně brzké ráno, budík zvonil už v půl páte! Trochu jsem se divil, že by se už mělo vstávat, když venku byla tma jako v pytli. Ale přes veškerou nechuť jsem nakonec uposlechl volání Martinky a šli jsme se vyvenčit! Stále jsem moc nechápal, proč se to děje. Ale po venčení mi to vše bylo vysvětleno ukázkou dresů a košíku! V tu chvíli jsem věděl, která bije! Já jsem se posilnil vydatnou snídaní, Martinka zabalila nezbytné věci a vydali jsme se tentokrát jenom my dva na tři hodiny dlouhou cestu! Společnost jsme dělali mamince Naylince a Ivet. Jo a abych nezapoměl, jel taky s námi Pavel Liška, byla s ním hrozná legrace, ale dvakrát nás nasměroval na úplně jiné místo! Ale jinak to je skvělý společník na dlouhé cesty! S  Naylou jsem se dělil o zadní prostor vozu! Jelikož nejsem zvyklí sedět na sedačce, tak jsem za celou dobu až do cíle nespal! Martinka z toho byla celá nesvá, neb se bála, že nebudu odpočinutý na závod! Na místo určení jsme dorazili v krásném čase 9:10. Cesta byla zledovatělá, takže nám dalo pěkně zabrat než jsme se došplhali na přejímku! Tam už na nás čekali bráškové. Pan veterinář byl tentokrát velice důsledný a zkontroloval mě snad od hlavy až k patě! Byl nám doporučen čip, jelikož tetování není už moc čitelné. Počasí bylo nádherné, sluníčko, teplo, sněhu moc nebylo, takže optimální podmínky na závodění! Na start se šlo o něco později než bylo plánováno. Stále jsme byli v klidu, provětrávali jsme si nožky na čerstvém vzduchu. Pak jsme odpočívali a nabírali sílu v autě! Najednou se nic na dráze nedělo! Martince to nedalo a šla se , nebo spíš doklouzala se, zeptat jak to vypadá! Jaké bylo nemilé překvapení, když nám ve 12 hodin sdělili informaci, že naviják je rozbitý a oprava bude trvat minimálně dvě hodiny! Rozhodli jsme se nezahálet a s Naylinkou jsme se vydali prozkoumat krásy okolní přírody! Vydali jsme se až nahoru na sjezdovku, tam jsme si s mamkou nádherně vyhráli a pomalinku jsme si to pádili zpět do autíčka! Martinka nám chtěla udělat nezbytné fotky na bunkru a hrozně se s Ivet divily, že tak nádherně koukáme dopředu, než zjistily, že vlastně sledujeme ten náš oblíbený střapeček! Mamka se šla připravit na start a když jsem ji viděl, tak už jsem se nemohl dočkat, že taky poběžím! Nakonec místo 5 minutového čekání z toho byla hodina a půl. Haňas, který běžel před námi, startoval 4x, neb se neustále zasekával naviják! Muselo to pro něj být hrozné psychické a fyzické vypětí! Ale když se zadařilo, tak svůj běh zvládl dobře! Konečně jsem se mohl připravit i já na start! Ale nebylo to tak  jednoduché, atmosféra houstla, adrenalin stoupal! 10 minut jsme čekali v sedlišti, my vyklepaný, natěšený a páníčkové naštvaní, že to tak dlouho trvá! No ale to nejhorší přišlo na startu! Dostali jsme povel k připravení se! Seřadili jsme se na start, páníčkové odepli obojky a už jsme jenom netrpělivě čekali na slovíčko GO! Když konečně dotáhli střapeček do cíle, tak nás pět minut nechali vycukat se na něj dívat než se to konečně rozjelo! Martinka byla tak naštvaná, že jsem ji takhle ještě nezažil a o to víc mě to nabudilo a běžel jsem jako drak! Měl jsem to krásně namířené do cíle a byl bych první zakilloval, kdyby se ten naviják opět u poslední kladky nezasekl! Tudíž jsem se musel vracet. Ale i tak jsem dostal velkou pochvalu od Martinky a dokonce jsme si vysloužil i pořádný nášup masíčka! S maminkou jsme byli tak unaveni, že jsme nepohrdli teplým místečkem v autě, já si dokonce nechal navlíknout obleček a pěkně jsme si tak hodinku schrupli! Už už to vypadalo, že by se mohl stihnout i druhý běh, ale bohužel! Hodně nás to zklamalo, neb konkurence RR byla velká a ve druhém kole by to ještě určitě zamíchalo s pořadím! Na vyhlášení jsme se přesunuli do útulného občerstvení, kde bylo teploučko! Skončil jsem na krásném druhém místě a to první mi uteklo jenom o dva body! Gi obsadil místo první a zároveň se stal nejlepším psem dne a Hanýsek skončil třetí! Maminka měla stejné umístění jako já! Dostal jsem krásnou medaily a diplom.  Sluníčkům gratulujeme a přejeme jim další tak krásné úspěchy jako doteď! Po vyhlášení jsme nasedli do vozu, já si zalezl do kufru a celou cestu až k Jičínu jsme prospali! Po příjezdu jsem hodil tlapky nahoru a spinkal jsme až do rána! Děkujeme ještě jednou Ivetce a Naylince, že jsme mohli jet s nimi! Byla to velká legrace a cesta nám rychle utekla!

Pár fotek najdete opět v galerii.

Snow coursing