Opět nás čekala Krajská výstava, tentokrát v Liberci! Opět posuzoval pan Josef Němec, tudíž jsme se na výstavu těšili o to víc! Mareček měl akci rally, tak jsme vyrazili na výstavu sami! Garde nám dělali Klárka s Marťasem a Betynkou! Do Liberce jsme vyráželi s malým spožděním! Ale hlavu jsme si z toho nedělali, protože už jsme dávno poučení a víme jak to na krajských vypadá! Cesta probíhala v poklidu a za půl hodinku a kousek jsme byli na místě! Posbírali jsme si saky paky a vyrazili obhlídnout terén! Kruh tentokrát byl na volné ploše bez stromů a hrbolů! Posuzování plemen bylo v plném proudu a tak jsme se mohli projít po okolí! Dorazila za námi také Hanička, která vzala Máťu na výlet do ZOO a na přehradu!  Pomalu se blížila naše chvíle! Do kruhu jsme tentokrát nastupovali sami! Po nás byla akorát Ela! Bylo tedy více než jasné, že bychom mohli utrhnout dalšího Krajského vítěze! Pan Němec nás opět velmi mile potěšil. Líbil jsem se mu stejně jako na předešlých výstavách a opět jsem dostal krásný posudek! S dalším titulem Krajského vítěze jsme čekali na závěrečnou soutěž o nejlepšího psa Liberce! S Betynkou jsme se byli proběhnout po parku, zbaštili jsme si nějaké to jídlo a pomalinku jsme se vrátili na výstaviště! Počasí nám přálo, sluníčko hřálo. Konečně nastala ta pravá chvíle! V kruhu se nás sešlo opravdu v hojném počtu a bohužel jak to tak bývá rozhodčí nás přešel aniž by se na nás podíval! První bylo zklamání, ale pak jsme byli vlastně rádi, že už může jet domů! Nejvíc si to asi užila Betynka! Našla si tu spoustu nových kamarádů a ještě dostala nové vodítko a obojek.. Tímto děkujeme Havrďákům za společnost a budeme se třeba zase těšit na další:-)

Rozhodčí: Němec Josef, CZE

třída otevřená: GICHINGA Slunce života V1, VÍTĚZ TŘÍDY, KRAJSKÝ VÍTĚZ

Letošní výstava na Orlíku se potýkala v zmatcích, byli jsme přihlášeni pouze na sobotní vystavování, neb v neděli byl bodovací závod coursingu v Brně, na který jsme se také přihlásili! Jelikož se vyskytly problémy, nevěděli jsme zda vůbec někam vyrazíme a nebude spíš doma sedět na zadečkách! Po dlouhém rozmýšlení jsme se nakonec vydali pouze na klubovku na Orlík! Vyjížděli jsme v sobot kolem desáté hodiny, neb jsme byli poučeni z loňska a věděli jsme, že přijdeme na řadu až kolem oběda! Celý článek »

..:: PŘIPRAVUJEME ::..

Do Chlumce jsme se těšili, protože jsme po dlouhé době vyráželi celá rodinka a ještě nám svítili sluníčko na cestu! Ráno jako první z pelechu vyběhla Martinka, já jí následoval asi kolem šesté hodiny. Zašli jsme se ven vyběhat a vyvenčit. Doma jsme zabalili nezbytné věci, Matýska a mohli jsme vyrazit. Cesta utekla rychle. Na místo jsme dorazili z naší party Sluníček jako poslední. Přejímkou jsme tentokrát prošli bez problémů. Počet zástupců plemene RR byl tentokrát 8. Vybalili jsme si věci a vydali jsme se na procházku do lesa s Naylinkou a Sárou. Dlouho jsme nedováděli, abychom se moc neunavili. Aby mi náhodou něco neuniklo, tak jsem nechtěl čekat v autě, ale ustlal jsem si na strategickém místě kde jsem viděl na všechny RR. Dnes bylo pořadí plemen úplně jinak a tak jsme šli na řadu asi už 10 běh. Což pro nás není obvyklé. Běžel jsem poslední běh s bráškou Gitánkem. Dostal jsem dečku, ale košík ještě ne a už nastala panika. Viděl jsem jak holky jdou na start a to je pro mě nepřípustné! Chtěl jsem taky, ale višchni dělali, že mě neslyší a já jsem se tak snažil. Halekal jsem minimálně na celý Chlumec. Celý článek »

Znamení už byla sobota, kdy jsme nemohli najít bílý dres. Ale začneme hezky postupně! Nedělní vstávačka byla poněkud rychlá a zběsilá. V šest hodin ráno jsme měli být na Mělníce u mamky Nayly. Jaké bylo překvapení, když jsme v 5:45 byli ještě v pelechu a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom někam jeli! Start byl bleskový, rychlé vyčištění zubů, udělat ze sebe člověka, naházet nějaké oblečení a vyrážíme! Ani jsem se nestačili zorientovat na jakouže akci se to chystáme! U mamky jsme byli asi tak dvacet minut po plánovaném přijetí, takže to zase až takové zdržení nebylo, a to možná byla právě ta smůla celého dne! Seděl jsem zase na sedačkách což v našem autíčku nemůžu a tak jsem si to aspoň chvíli užíval. Po dvou hodinách cesty jsme konečně dorazili na místo! Dráha už byla postavena, čapli jsme věci a už jsme stáli na přejímce! Jaké bylo překvapení, když nás veterinářka jako pár dalších jedinců odmítla pustit do závodu! Celý článek »